zpáteční
Budou tomu dva roky, co jsem byla tyranizována.
Následky mám v sobě ještě teď. Nenávidění některých tónů, vůní, věcí, jmen, měst, míst se kterými jsme se setkali.
Pak jsem byla dva roky celkem šťastná, zbavena toho těžkého balvanu.
Tenhle příspěvek má dojít k tomu, že si po dvou letech krásných radostí připadám jako na začátku.
Vyždímaná, podvedená, tyranizovaná, s nakřáplým sebevědomím.
Jsem trochu sebelítostivá, přecitlivělá a vlastně tu hroznou zrzku nenávidím.
Jsem jen další člověk, kterého ta zrzka štve, tak jen do ní. Už dlouho si nepobrečela a nenapsala jedinou melancholickou báseň, jen do ní!
Hmm i tyhle tklivý blogový srandy mě vytáčí.
Takže jdu pokračovat ve své sentimentalitě pryč, začínám sama sebe vytáčet. To se pak nedivím, že i ostatní.