Všechen ten físíz
Docela mě teď vytáčí spoustu věcí.
Třeba to, že se mi udělalo cosi nedefinovatelného na prstě a bolí to. Omezuje mě to ve spoustě věcech. Nelze s tím hrát Bugatti step na klavír ani ve zpomalené verzi. Nelze hudbu produkovat i u strun kytarových a nelze psát. Abych takové banální nezajímavé věci dodala trochu nadhledu, podívala jsem se do mé oblíbené knihy Nemoc jako symbol, jak tam mojí chorobu vysvětlují.
Tak tedy…
-poselství z říše stínu, konfrontace s vlastními temnými stránkami; útok proti vlastní bezvadnosti;vzpomínka na magické kořeny dětství.
Tak já vám nevím.
Pak mi taky vadí, s jakým přístupem přistupuji ke škole. No fakt. Na druhou stranu, místo ležení v učebnicích jsem poslední dny stihla spoustu jiných věcí a možná jsem ze sebe měla mnohem lepší pocit, než kdybych se celé dny učila. Není to celé o tomhle? Že člověk nedosáhne vytouženého pocitu zadostiučinění, protože dělá to, co musí, ale ne to, co chce.
Tím chci oficiálně oznámit, že ode dneška si dělám naprosto, co chci.
Protože o tom je lidský život.
Dobrou noc!
Komentáře
Přehled komentářů
U mě to ráno žádný souboj není. Protože není větší slast, než upadnout do hlubokého spánku na autobusové sedačce a v uších mít hlas oblíbených zpěváků, který se mi vkrádaj do snů.
Jinak o prázdniny tu vůbec nejsem. Celý týden. Od soboty do soboty budu brázdit (snad) zasněžené svahy.
to znám to znám
(juditka, 22. 2. 2008 18:54)
... také sehrávám podobný boj, učit se či dělat si co chci ... a jelikož je teprve únor, vyhrává to druhé.
největší souboj je to vždycky ráno ... mám si poslouchat to co chci či si číst knížku, anebo se podívat na tu biologii? :)
a tak tě podporuji, v tvé rozhodnutí ... jsi tu o prázdninách? já se ve středu nad ránem vracím z hor, tak pak třeba nějaká kavárnička či čajovna?:)
uííí
(rozárka, 22. 2. 2008 22:22)