problematika sousedství
Víte, co mě nejvíc štve? Snad nejvíc z celého světa… doprovází to takový ten pocit, kdy byste nejraději vytrhali pár osobám vlasy, nebo po nich vší silou hodili věc, kterou máte nejblíž.
Ty usedlý, nafoukaný, do sebe zahleděný lidi, který- nevím z jakého důvodu- bývají většinou sousedé. Hrají si na slušňáky s diplomem na správné vychování a každou hodinu chodí před dům pro list, co jim spadl ze stromu na čerstvě posekanou trávu. Volají nám ve 22:01 a snaží se mi dokázat jejich důležitost tím, že mi vyčtou, jak jsem nevychovaná, když ještě touhle dobou si opovažuji hrát na klavír. Samozřejmě že mám vždycky chuť za to piáno sednout a pořádně do něj mlátit rukama i nohama, jen aby tuhle noc neusnuli. Jsou to takový ty lidi co když slaví nějaké životní jubileum (ach jak já to slovo nesnáším) vyvěsí si před domem barevné práporky a hrají doma snad nějakou bojovku, nebo co. Navíc mají opravdu krásnou inteligentní dceru, co vypadá, jako když se desetiletá slečna nacpe do máminých hadrů, jenže je jí asi 20, nebo kolik… Vím, že jí je tolik, jelikož se mi téměř celý můj život snaží dokázat, že je přeci o tolik starší než já! Jenže bavte se s hlupáky... vysvětlujte jim něco a nikdy nepochodíte. Tahle holka mě ale dávno přestala bavit. Víc mě irituje ta přetvářka těch lidí. Snaží se vypadat jako promovaní inženýři se správnými zásadami, ale přijďte se na ně někdy podívat na nějakou naší vesnickou zábavu (tohle slovo také nesnáším). To, co v sobě léta dusí pod maskou slušňáků, vyleze po pár panákách na povrch a já mám pocit že se mi obrací žaludek, když je vidím. Tatínek se nalije tak, že se projeví jeho skrytý smysl pro humor a nasadí si na hlavu kravatu, načež ho celá rodina odmění smíchem. Vleze si na stůl a předvádí takové kreace, že je každé silnější nátuře na zvracení. Rodinka si nakonec zatančí na písničku Jede jede mašinka a hurá domů. A ráno zase klasika. A co teprve když mají oslavu! Uspořádají nějakou garden párty a vyhrávají a zpívají do noci. Na tom není nic špatného, kdyby z jejich zastaralých magnetofonů nehrály písně z Teleshoppingů. Evu a Vaška jsem u nich ještě neslyšela, ale na takovém mainstreamu se oni asi nevezou. Přesně ty písničky, za které bych jejich textaře nejspíš povraždila. Dokáží se vyjímat jenom v hospodách, kde sedí dvacet nalitejch upocenejch chlapů a v pozdních hodinách si zpívají ty srandovní písničky.
Promiňte za můj dnešní výlev, ale hned je mi líp.
Děkuju, že jsem vás mohla seznámit s mými sousedy.
Komentáře
Přehled komentářů
ale ono svádění boje se sousedy patří k vesnickému způsobu života..ale brala bych takové sousedy, z nichž jeden maluje obrazy a uvaří mi svařené víno a druhý vypráví o svém životě.ano.
kéž
(Phan Thanh Lynda, 8. 7. 2008 12:42)by člověk měl takové sousedy jako Amélie, viďte Rozárko..
ano
(rozárkaa.a.a., 8. 7. 2008 13:45)