monotónní
Tak.
Musím konstatovat, že dnešek byl velmi…velmi veselý a velmi smutný. Taky překvapivý, unavený, a tak dále.
Pátky mám ráda. Dneska mi nevadily tři testy. Nějak jsem se nad to povznesla.
Prostě v ten pátek už to nějak doklepu. Protože bude víkend, který hrozně potřebuju.
A taky sobota a vím, že sobota bývá už několik měsíců hrozně hezkým dnem v týdnu.
Hlavně na večer a pak.
Takže..Krásná biologie, krásná fyzika, krásná němčina. Krásný den, vytáhla jsem tenký kabát, který můžu nosit jenom na jaře. Uklidila jsem pokoj a tak dále.
Pak jsem šla tancovat. To jsem se ale netěšila vůbec,nevím.
Pohádala jsem se opět s partnerem (tanečním), nešlo nám to, roztrhla jsem si punčochy, pošlapal mi nohy, zapomněla jsem kroky, byla jsem mimo rytmus a chtěla jsem domů.
Teď jsem hrozně naštvaná nebo smutná, něco mezi tím.
Znáte to… Připadáte si, že se proti vám dějou nějaké nesprávnosti a vy to nemůžete ovlivnit. Ne, neřeknu vám důvod a neřeknu vám ani na koho jsem naštvaná. Já nevím.
Zítra bych chtěla někam dopoledne zajít. Já nevím, třeba do kina, nebo ven.
Možná bych se chtěla jít projít k rybníku, nebo po ulicích a potkávat staré známé.
Možná bych si chtěla povídat.
Možná…
Budu ale sedět doma a koukat na filmy, uteče mi krásná slunečná neděle, pak se večer obléknu do šatů a budu mít zase čerstvou tančící náladu. Jenže já vím, že on mi nohy nepošlape, no. Proto jsem pak v euforii.
A proto v neděli ráno přicházejí veselé příspěvky. A ne jako ty v pátek večer.
Nashle.