Hřejivě smyslný zážitek
Říkám si.. jestli jsem dospěla, opravdu, a kam jsem to vlastně dospěla? K čemu má člověk po letech strávených pozorováním toho, jak se střídá slunce s měsícem, dojít? Je brzy se ptát, ale když já si tak strašně ráda v různých okamžicích kladu otázku: "Budu na tohle vzpomínat? Budu si to pamatovat? Budu šťastná, že jsem tohle zažila?" A stejně to udělám, ať odpovím jakkoliv.
Někam jsem zašantročila ty svý sny. A jen tak žiju, možná v domění, že je to konečně tady. Možná v tý extázi jsem všechno propásla. A teď..co je člověk, když nesní ani nežije? Někde mezi tím. Někde mezi Strážnou věží a pornografickým stánkem.
Kéž by se sny daly prozvonit jako ztracený telefon. Při zavření očí bych slyšela jejich tóny a možná by se konečně barvy z kýblů rozlily všude okolo, fakt nenávidím černou.
Nevěřím, že by na mě vesmírný objednávkový servis zapomněl. Já si jen neumím vyzvednout balík, jak na to?
Jeden balík fakt přišel, jenže já jsem něco hrozně zkazila a oni ho na poště vrátili zpět odesilateli. A tak si říkám... Hm, tak já si vyzvednu jinej, sice to není přesně ono, ale zato vím, jak na to.
Tak co teda? Nechcete mi to někdo vysvětlit?
ghghg
(kjjk, 12. 12. 2011 18:03)