Impuls
Šum proniká do nás
Stejně jako nenávist
Láska
Beznaděj
Ve chvílích,kdy se otevřeme
Svět je prohnilý povrchností
Stejně jako barvou na plátně
Nenamíchanou
Chtěla bych malovat abstraktní obrazy
Nepoužívat štětce
Nebýt obestavěna zdí
Prozraď mi, světe
Kde jsou barvy?
Kde jste je vzali? Ukradli?
Někteří stále čekají na svůj příděl
S dřevěnou nohou jako žebrák
Plížím se mezi vámi
S prázdným kloboukem
Není v něm nic
Mě už neokradete
Chcete mi vypíchnout oči?
Zacpat uši?
Uříznout jazyk?
Jsem zde
Jen mi nechte
Můj černý klobouk