Takový Obyčejný Příspěvek
Moje nevýhoda je, že na všechny schůzky chodím zásadně brzy! Nevím, čím to je. Mohlo by se to jevit jako docela dobrá vlastnost, ale někdy se časově seknu i o 30, ne-li 60 minut. Teď právě taková chvíle nastala. Prošla jsem celý václavák, za své studentské (čti žádné) peníze jsem si koupila červenou baretku a už nemám ani korunu.
Abyste tedy chápali mou situaci- teď sedím uprostřed václaváku a promrzlou rukou tohle sepisuju. Až to budu psát sem, na virtuální papír, budu v teple. Proto si ale teď při čtení stále představujte, jak sedím a mrznu.
Mám ještě tak půl hodiny a poslouchám The Kooooooks. Abych na vás přenesla naprosto stejnou nudu, která přemohla mě, začnu vám vyprávět, co se tu kolem mě děje. Před chvílí přišel pán a zeptal se, jestli kouřím. Ne! Jednou provždy, až mě potkáte, neptejte se mě, jestli kouřím, jestli mám cigaretu, zapalovač, nebo dokonce marihuanu. Nemám!
Nejsem sama, kdo tu na těch lavičkách sedí. Ale nikdo určitě nečeká tak dlouho, jako já.
Přes přechod přechází mladík v černém kabátu. Mám přímo proti sobě Muzeum. Mám ráda tenhle pohled.
Proč jsem si proboha nevzala rukavice? Tohle celé mi přijde jako plýtvání časem, protože mám na zítřek spoustu věcí do školy, které prostě už teď nestíhám. Jenže moje momentální nálada mi nedovoluje sáhnout do batohu a začíst číst toho prokletého Villona. A už vůbec ne němčinu. Moje místo je teď snad nejstudenější a největrnějším místem na světě. Jdu se projít.
Tak.
Chodila jsem asi deset minut sem a tam na čtyřech metrech čtverečních a snažila jsem se kroky přizpůsobit písničce Jackie big tits. Pak jsem se rozhodla jít si koupit sýr v housce. Ten si kupuji jenom když se hodně nudím, nebo když mám velký hlad. Měla jsem obojí. Koupila jsem si ho, z čehož vyplývá, že když jsem tvrdila, že nemám ani korunu, lhala jsem vám. Měla jsem přesně dvě stovky. Moje všechno. Tak na tom jsem.
Jo a mám ráda rozteklý sýr, který nejde ukousnout.
Myslím, že jsem ten den potkala 20 různých národností, 60 vyznavačů různých subkultur, spoustu lidí v rozmezí 0-99 let (ne-li 100), poslechla jsem si celou diskografii the Libertines, zašla do šesti obchodů, koupila jednu věc, viděla 10 policistů, 67x koukla na telefon, a tu pitomou esej na němčinu ještě pořád nemám!!
Komentáře
Přehled komentářů
tohle moc dobře znám. podobný zápisek mám od října v šuplíku, nebyla jsem nějak ve škole a místo toho jsem seděla na kampě, užívala si posledních podzimních paprsků a dostala se do takové poetické nálady. Zatím jsem to ještě nepřepsala, bojím se, aby z toho počítač neudělal banální nic a připravil mne o radost.
Taky jsem se teď polila matém z kalíšku, neboť jsem koukala do počítače a špatně ho chytila.
červenou? červená baretka je steně (téměř) nejhezčí:)
zdraví J.
:) --- nadpis je příliš krátký
(juditka, 22. 1. 2008 16:51)