Nesymbolický článek
Dneska jsem toho moc neudělala, to je fakt.
Matiku jsem napsala tak na čtyři, o fyziku jsem luštila křížovku (nevyšla mi), o zeměpis jsem hrála piškvorky (nevyhrála jsem) a o němčinu nejde dělat nic z toho.
Zítra do té školy nejspíš nepůjdu, budu koukat na Nudu v Brně a jiné filmy které jsem viděla víckrát než třikrát, možná i nějaké pohádky.
Taky konečně udělám to, co chci udělat už pěkně dlouho.
Do postele si vezmu všechny čísla Reflexu které mám, vystřihnu z nich všechny Zelené Raouly, Hanu & Hanu a Aloise Nebela když ještě vycházel. Nalepím je do jednoho sešitu, který jsem dnes speciálně pro tyto účely zakoupila.
No a samozřejmě si celý den vyhradím na zopakování učiva biologie, fyziky a jazyka německého.
Dneska byl opravdu zajímavý den. Někdy ho dělají zajímavým lidé, nebo věty, které mi někdo řekne. Někdy činy nebo katastrofy. Dnes počasí. Minulý týden jsem jezdila v tričku na uměle zasněžené sjezdovce. Po sněhu ani vidu ani slechu. Padly teplotní rekordy (mám ráda rekordy). Když jsem přijela do Prahy, slunce opět vystřídala zima. Jen na chvíli a jen ráno, když čekám na tramvaj s novinama v ruce. Dnes bylo ale i odpoledne opět hezky a bylo mi až nepříjemné teplo. Z okýnka autobusu jsem pak spatřila padající bílé velké-snad kvítky. Jaro je tu nějak brzo. Jenže později se z bílých kvítků vytvořila pořádná chumelenice. Sněžilo.
Nemáte pocit, že si z nás tady NĚKDO pořádně střílí?