Jdi na obsah Jdi na menu
 


Můj carvingový oblouk zastíněn siláckými řečmi malých chlapců

6. 2. 2008

Musím uznat, že jsem poslední dny prožívala své líné období a to se odrazilo jak na hodinách strávených v posteli, tak i neakčností na těchto… stránkách. Že je člověk líný, to nic neubírá tomu, že se mu občas do hlavy připlete myšlenka. Těch se mi za tu dobu vloudilo do hlavy a všude kolem co nejvíce a já se chci s vámi o ně podělit. Nojo… jenže bohužel tu ta lenost je, takže jsem si je nikam nezapsala. A bohužel je tu také zapomnětlivost, a všechny jsem je zapomněla.

Tak já si pokusím vzpomenout, protože právě teď mě uprostřed zaneřáděného pokoje popadla chuť zanechat na internetu po sobě další stopu v podobě vět a slov.

 

V sobotu jsem slavnostně přicestovala z lyžařského výcviku, kam jsem nostalgicky odjela na týden se svojí býbýbývalou školou. Lidé, o kterých můžu říci, že mi dělali společnost, byli mí čtyři taktéž bývalí spolužáci. Ale jak to tak bývá, profesorům se nelíbí rovnice chlapci+dívka a tak mě strčili do pokoje se čtyřmi mladšími slečnami. Dál nic nebylo. Nic.

 

Jen jsem si sepsala pár věcí, které NIKDY (nikdy) nepochopím.

  • Proč si dívky vozí na taková místa jako je lyžařský kurz své tajné nejtajnější deníčky?
  • Proč je nechávají povalovat po posteli a pak zuřit, když si je nějaký chlapec přečte?
  • Proč si každé ráno žehlí úplně rovné vlasy?
  • Proč si je žehlí, když jdou lyžovat?
  • Proč se malují, když jdou lyžovat?
  • Proč se každá tak letmo zamiluje do nejmíň sympatického a nejnamyšlenějšího chlapce celého kurzu?
  • Proč každý večer a každé ráno fňukají nad obtížností lyžařského kurzu přesto, že jsme žádné sportovní výkony nepodávali?
  • Proč mají všechny tak jednoduchý a sprostý slovník?
  • Proč sakra simulujou nemoci a úrazy?

 

Ale byl to geniální zájezd.

 

Přijela jsem. Nohy celé modré od modřin jsem oblékla do silonových punčoch. Lyžařské boty jsem vyměnila za taneční boty na podpatku. A vyrazila jsem vstříc nejgeniálnějšímu večeru.

(Kdo ví, ten ví.)

Konečně mě baví život. Ale jedna věc mě mrzí… na mě.

 

Kdyby neexistoval tanec a alkohol, s nikým bych se nikdy neseznámila.

(Nejsem alkoholik ani tanečnice. Jen mám ráda bílé víno a tanec.)

V sobotu zase!!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář