mávání do větru
Tak konečně po dnech vyplněných poflakováním se a tvrdnutím v pokoji, který je teplejší než vzduch venku, vyrážím pryč.
Jedu pryč vlakem jen tak s věcma, co mě napadnou. Nikomu to vadit nebude, nikdo mě celý týden nebude utvrzovat v tom, že něco dělám špatně, nebudu se muset večer zavírat někam sama, abych ze sebe dostala to prapodivné melancholično, nebudu muset, protože budu fakt šťastná. A pak hned tancovat... pak hned k filmům do uherského hradiště. Takže v srpnu nashledanou.
Na tři týdny ráda opustím tohle všechno, třeba je to právě to, co mi brání v tom, být šťastná. Třeba k tomu potřebuju jenom dvě skvělé dívky a naprostou svobodu.
Jedu se o tom přesvědčit, potom přijedu a budu skákat v tom zatraceném dešti, budu zpívat, protože poznám to, co jsem stejně asi celý život poznat chtěla.
Hmm moc zveličuju. Zkrátka jedu pryč na dlouho.
Nashledanou.
Komentáře
Přehled komentářů
moje milá lilá milovaná! snad si to kdesi někdy přečteš. jen chci za všechno mávání strašně poděkovat. byl to ten nejkrásnější týden, co jsem zažila. a to nepřeháním. včetně sýra s tatarkou co mi je po něm doteď špatně, včetně momentální nenáávisti ke hře Dostihy a sázky, včetně toho sobotního strachu, jeslti si mi nevymazala celou kartů, včetně toho mechanickýho pomeranče neustále omílanýho, včetně tvých stream ůchylek. (zařídila jsem si ůčet na čsfd...:). moc děkuju. bude mi to chybět, strašně. mám tě (vás, samozřejmě i aničku) moc ráda! a tohle je infantilní příspěvek a srdceryvný a zakončím ho našímk oblíbenýmn mtmmmmr! chíchí...
mávám zpět do větru mezi mraky a motýly
(alžbjetka, 20. 7. 2008 12:25)