uhersko-hradišťské
Jelikož je to krátká doba, co jsem přijela z Uherského Hradiště, podám vám malé hlášení a nějaké rádoby recenze na filmy, kterými jsem se tam kulturně vzdělávala.
Byly to krásné 3 dny plné válení se na trávě, ale také mnohdy i v sedačce v kině. Jsou filmy, o kterých psát nemůžu právě z toho důvodu, že jsem je z 50% zaspala, ale z těch jedenácti shlédlých jsou i ty pro mě naprosto zásadní.
Počin, u kterého jsem ani jednou oči nezavřela, byl němý německý film z 20.let
Varovné stíny
Paradoxně byl tento němý film opravdu ten nejlepší, vizuálně zajímavě ztvárněný, měnící odstíny ze žluté k fialové, hrající si s lidskými prsty jako se stíny. Však to znáte, tyhle hry. Možná by mě film sám o sobě nezaujal tolik, kdyby vedle plátna neseděli tři charismatičtí, zkrátka naprosto skvělí kluci, co si říkají Sunflower Caravan a celý film nepodkreslovali tóny svých nástrojů. Instrumentální trojka složená z klavíru, něžné kytary a bicích byla opravdu skvostná a já byla unešena.
Potom jsem objevila dalšího génia z řad režisérů, a to Jana Švankmajera.
Má láska k jeho tvorbě začala mým druhým filmem tohoto festivalu
Něco z Alenky
který už prvními slovy ,,Zavřete oči, jinak nic neuvidíte", mě naprosto dostal. Je to vlastně něco, po čem jsem v čechách dost dlouho toužila a pan Švankmajer mi to tak hezky všechno předložil.
Jeho krátkometrážní různorodé filmy jdoucí za sebou mě okouzlily zhruba stejně. Nejvíce ale Možnosti dialogu, kdy si režisér vystačí z hlínou a pár obyčejnými předměty. Prostě dokonalé.
Mě se zkrátka líbila i ta šílenost Šílení s Liškou a Geislerovou, možná právě proto. Možná mám dost silný žaludek, možná jsem opravdu zvrácená, možná mě nepochopíte, ale mě se i ty vepřové jazyky běhající po stolech líbily.
Koncert kapely Please the Trees byl sice krátký, ale úžasný. Samozřejmě v tom opět trochu figurují psychózní pohledy hudebníků a pianista v černém co když se usmál, tak se zbořil svět. Ale o hudbu přece také šlo:)
Komentáře
Přehled komentářů
švankmajer se mi taky strašně líbí. Koukali jsme na ty jeho krátké filmy ve škole na výtvarce, kde jsem také zjistila, že jsem asi jediná, kdo je z toho nadšen. Všichni ostatní byli otrávení, že to nechápou a nebo znechucení (např. při filmu "Mužné hry" jestlis ho viděla). Bylo mi to líto, když se u toho příliš nahlas vyjadřovali. Škoda, že některé lidi nělze ztlumit:)
jójó!juice...
(alžbjetka, 1. 8. 2008 10:14)psychózní pohledy psychadelického pianistu přitáhly pohledy prostě-všech přítomných pihatých pidlookých primadon. pardon. jsem nadšená a unešená.
J.Š.
(juditka, 7. 8. 2008 10:30)